Tento malý koník pochází z východních Pyrenejí, z povodí řeky Ariége, která stéká od hranic Andorry k Toulouse. Jeho předkové žili patrně na vysokohorských pastvinách už v 1. století př. n. l., kdy se o nich zmínil Julius Caesar. Na stěnách jeskyní existují kresby staré 30 000 let, znázorňující podobné malé koně v zimní srsti, výrazným vousem a stojatou hřívou. Možná že krev těchto divokých příbuzných tarpana dodnes koluje v mérenském koníkovi, i když byl zušlechtěn orientální krví.

Mérenský pony je vysoký 135 až 155 cm, dnešním trendem jsou spíše vyšší koně. Má velkou, dost dlouhou hlavu s rovným profilem a s malými, velmi chlupatými boltci. V zimě mívá na dolní čelisti vous. Hříva a a ohon jsou velmi bohaté, zvlněné, na spěnkách je krátký rous. Široká, dost plochá kopyta mají velmi tvrdou rohovinu. Dlouhý hřbet prozrazuje typického soumara. Lopatka je strmá, kohoutek plochý, zadní nohy mívají sblížená hlezna. Je to však koník svalnatý, velmi silný, otužilý a vytrvalý. Řízený chov existuje teprve od r. 1947. Chová e většinou polodivoce na pastvinách, a proto je velmi skromný, odolný proti chladu i chorobám a mimořádně houževnatý. V horském terénu se pohybuje s neuvěřitelnou jistotou. Po tisíciletí sloužil jakou soumar, protože jiná doprava není na horských stezkách možná. Pro svou vytrvalost a orientační smysl se stal pomocníkem pašeráků. Proto měla přednost černá barva, a ta je také dodnes jedině povolena. Dnes se tento pony uplatňuje v zemědělství, stroje se do hor nehodí. Mají velmio dobrou termoregulaci, takže poměrně lehce snášejí i letní horka v našich oblastech.

Pokud chceš vědět více, může ti posloužit odkaz na Ranč Ixion, který se zatím jako jediný v ČR zabývá chovem tohoto plemene.

Zakladatelem tohoto čistě amerického plemene byl mimořádně výkonný tmavý hnědák záhadného původu, Justin Morgan. Narodil se mezi lety 1789-1793 ve West Springfield v Massachusetts a původně se jmenoval Figure. Byl to malý, jen 142 cm vysoký koník a hipologové dodnes diskutují o tom, zda mezi jeho předky patřili angličtí plnokrevníci, arabi, koně dánští, holandští, frísové nebo dokonce velšský kob. Ačkoli to byl pracovní kůň, používaný v zemědělství i v lese, nikdy nebyl v dostihu poražen ani pod sedlem ani v zápřeži. Uhynul r. 1821, ale zanechal po sobě početné, velmi vyrovnané potomstvo, které bylo zdokonaleno v hřebčíně v Burlingtonu. Morgani se podíleli na vzniku a zlepšení mnoha amerických plemen jezdeckých koní a klusáků.

Dnešní morgan měří v průměru 155 cm a váží asi 525 kg. Má kvalitní nohy, krátké holeně měří v obvodu více než 20 cm. Kostra je robustní, hlava středně velká s profilem rovným nebo jemně prohnutým, klabonos je nežádoucí. Žuchvy jsou dost masivní, oči a nozdry velké, hrotité uši postavené daleko od sebe. Hříva a ohon jsou jemné, bohaté, hedvábné a nesmějí se krátit. Svalnatý krk má výrazný hřeben, kohoutek jen o málo vyšší než kříž. Velmi dobré nohy mají silné spěnky a dobře tvarovaná kopyta s hladkou a pevnou rohovinou. Zadní nohy jsou zvlášť dlouhé. Chody jsou pružné. Je to všestranný kůň, vhodný k soutěžím i k drezuře, protože je inteligentní, učenlivý a soutěživý, osvědčuje se i v lehčí práci a je znamenitý pod sedlem. Díky své vytrvalosti se hodí i k distančním jízdám, turistickému využití a k rekreačnímu ježdění.

Mustang

Původ zdivočelého amerického koně je velmi složitý. Základem byli španělští koně, jako ušlechtilé typy andaluských a orientálních koní, tak i španělští poníci a jejich kříženci. Uprchlí nebo opuštění španělští koně vytvořili na pláních na jihozápadě USA obrovská stáda. S přibývajícími osadníky přicházeli i koně anglického, francozského a severského původu a v některých oblastech značně ovlivňovali ráz mustangů. Čistý španělský typ se pomalu vytrácel. Na počátku 20. století žilo v USA přes milion zdivočelých koní. Byli soustavně a surově vybíjeni. V 70. letech musely úřady přistoupit k jejich ochraně.

Mustang španělského typu je statný kůň, vysoký 135 až 152 cm. Mívá dlouhou, výraznou, někdy i těžkou hlavu, bohatou hřívu a ocas a nápadně pohyblivé uši. Kohoutek je málo výrazný, hřbet spíš rovný, ocas nízko nasazený. Kůň má silné svalstvo, pevné suché nohy a velmi odolná, tvrdá kopyta, nepotřebují podkovy. Zbarvení je neobyčejně proměnlivé, často s archaickými znaky, např. s úhořím pruhem, zebrování noh, zvlněnou hřívou nebo skvrnami. Typická je neobyčejná houževnatost, tvrdost a vytrvalost, obratnost při pohybu v nejtěžším terénu, skromnost a otužilost. Povahově jsou mustangové nevyrovnaní. Z některých vychovali indiáni koně neobyčejně ochotné, učenlivé a doslova přítulné, jiní jsou nezkrotní. Hřebci nazívaní bronco jsou nezdolní bojovníci a používajíse při rodeu. Mustang se stal předkem mnoha typů koní indiánských i amerických, hlavně honáckých plemen. Dnes se považuje za národní památku.