Dechová nedostatečnost
Příznaky
- Zvýšená dechová frekvence, ztížené dýchání
- Pacient dýchá celým tělem a namáhavě, má rozšířené nozdry, dýchavičnost stružku
- S prohlubující se dechovou nedostatečností ustrašený výraz v obličeji koně
- Nedostatek kyslíku způsobuje namodralé zbarvení sliznice dutiny ústní
Dechová nedostatečnost je označení pro výrazné narušení dýchacích orgánů a v každém případě vyžaduje veterinární vyšetření provedené tudíž den. Silná dechová nedostatečnost(dušení) je neodkladnou záležitostí. Existuje více možných příčin. Alergické otoky hrtanu, např. po bodnutí hmyzem, mohou omezit průchodnost dýchacích cest, krvácení v hrudníku nebo expanzitivní procesy v břišní dutině mohou mít za následek zúžení plic. Častou příčinou je chronický kašel(pozn. překl.:dušnost, COPD), který se za nepříznivých podmínek, např. při velkém fyzickém zatížení koně za teplého vlhkého počasí , zhoršuje až na záchvaty podobné astmatu. Takovým pacientům většinou pomohou pouze ihned podané vysoké dávky kortikosteroidů.V praxi však bohužel kortikosteroidy nebývají snadno po ruce, protože laikové je kvůli domnělým vedlejším účinkům nesmějí používat, Těžká dechová nedostatečnost však ohrožuje život koně. tento stav je třeba ihned objastnit a ještě rychleji ošetřit. Pro léčbu je rozhodující efektivita, ne alternatiní ideologie. Vedlejší účinky krátkodobě podávaných kortikosteroidů jsou při kontrolovaném použití nulové. Přesto je třeba hledat další možnosti. v případech chronického kašle je většinou jedinou šancí na přežití změna ustájení koně. Potřebný bezprašný venkovní odchov (podestýlka z hoblin nebo papíru, mokré seno, travní senáže, produkty se sušené trávy).
Podobná onemocnění:
S podobnými příznaky snad neexistuje žádné onemocnění. Je ale důležité považovat za závažný i případ sebemenší dechové nedotatečnosti!
Opatření:
- neodkladná záležitost
- V každém případě ihned informovat veterinárního lékaře.
- Až do příchodu odstranit vše, co koně dráždí a tím zvyšuje jeho potřebu kyslíku.
- Žádný zbytečný pohyb!
- Podle možností koně netransportovat.
- V létě koni zajistit stín. Při vysokých venkovních teplotách pomůže chladná voda, ale namáčíte pouze končetiny, a to po malém bezstresovém navyknutí
Hniloba střelu
Jedná se o postižení rohoviny kopytního střelu, na kterém se podílí
- nevhodné vnější podmínky (macerace v moči či výkalech, nedostatečná péče o kopyta),
- "vnitřní" podmínky (nekvalitní rohovina, těsné kopyto) a
- baktérie.
Kromě střelu (především střední střelová rýha) může být postižené i
chodidlo a rohová stěna, především tehdy, když jsou chráněné různými
podložkami nebo vložkami do podkov. Všechny uvedené faktory nejdříve
naruší přirozenou odolnost rohoviny střelu a pak pronikají z povrchu do
hloubky rohoviny.
Jak poznat hnilobu
Postiženou rohovinu lze poznat podle šedočerného mazlavého povlaku,
který charakteristicky páchne. Pokud je hniloba tak hluboká, že dosáhne
až na škáru, je bolestivá a může při pohybu (především po měkkém
povrchu) vyvolat kulhání.
Co proti ní dělat
Hnilobu lze léčit zlepšením stájové hygieny, dostatečným pohybem koně
(který podporuje rozšiřování i prokrvování střelu a celého chodidla).
Je třeba důkladně vyčistit postižené rýhy, popřípadě postiženou
rohovinu snést kopytním nožem. Poté se aplikuje například jodoforméter,
modrá skalice nebo jiné dezinfekční prostředky a rýha se vyplní gázou.
To vše se provádí, dokud není rohovina dostatečně suchá. Je třeba dát
pozor i na nadměrné vysušení rohoviny, protože příliš suchá rohovina je
opět velmi náchylná na infekční původce i chemikálie z prostředí.
Dermatofytózy
Dermatofytózy
Jedná
se o povrchové plísňové onemocnění. Způsobují ho většinou plísně rodu
Microsporum a Trichophyton, které jsou typickými "parazitujícími"
plísněmi, žijícími na zrohovatělých částech kůže (pokožky) a na srsti.
Onemocnění můžeme znát také pod názvy mikrosporóza nebo trichofytóza,
nesprávně se používá mezi laiky název "herpes".
Dermatofytózy jsou velmi nakažlivé, přenášejí se přímým kontaktem nebo
různými předměty (čištěním, postroji, dekami, stěnami stájí, ohradami
apod.). Plísně totiž ve formě spór dokážou v prostředí na předmětech
přežít i několik let.
Kteří koně onemocní
Tyto plísně nejsou schopné napadnout neporušenou kůži zdravého jedince;
aby kůň viditelně "onemocněl" však stačí, když jeho kůže bude narušená
mytím šampóny, nějakými odřeninami nebo selže její obranyschopnost.
Stejně tak onemocní častěji koně s narušenou imunitou, koně mladí či
staří nebo nemocní. Plísně nejdříve napadnou odumřelé chlupy nebo kůži,
pak vylučují toxické zplodiny, kterými narušují další okrsky kůže a
srsti a mohou se rozšiřovat do větší plochy.
Jak dermatofytózy poznáme
Napadnuté koně většinou poznáme podle malých "uzlíků" s naježenou srstí
a tvorbou stroupků. V kůži plísně začnou vyvolávat zánětlivé změny,
pokud postihnou chlup a chlupový folikul, chlup se láme a vypadává. Pro
plísně je často charakteristické pomalé rozšiřování postiženého místa
do kruhu; uvnitř kruhu časem začne srst znovu růst. Pokud kruhy začnou
splývat, tvoří velké "mapy". Jindy se netvoří kruhy, srst vypadává ve
větších plochách. Postižené místo začne svědit, kůň se škrábe a
rozedírá si kůži do krve. Může pak vzniknout těžký bakteriální zánět
kůže.
Co je třeba dělat
Průkaz plísně provádí veterinář tak, že z okraje léze vytrhne chlupy a
nechá je kultivovat na speciálních živných půdách, popřípadě je vyšetří
pod mikroskopem. Může také provést seškrab kůže a vyšetřit ho.
V lehčích případech se mohou koně uzdravit sami, ale někdy se celý stav může velmi zkomplikovat bakteriální infekcí.
• Trichofytóza na zádi koně.
Nákaza se může přenášet i na lidi a je povinné hlášení.
Postižení koně i celé stáje se izolují, veterinář určí léčbu jednak
celkovou (vakcinace, podávání přípravků proti plísním), jednak lokální
(potírání postižených míst speciálními přípravky). Všechny předměty,
které přišly do styku s nemocným koněm, je nutné spálit nebo
dezinfikovat, stáje, ohrady, výběhy se musí také zdezinfikovat
přípravky ničícími plísně.
Ekzém
Ekzém
Pod
pojmem ekzém rozumíme povrchový zánět kůže, který je často provázen
svěděním a hojí se bez jizev. Akutní ekzém poznáme podle zčervenání
(což na pigmentované kůži často není vidět), svědění, tvorby "lišejů",
šupin, mokvání, tvorby puchýřků nebo neštoviček, nakonec se tvoří
krusty. Pokud je ekzém chronický, všechny popsané změny mohou být
stejné, jen méně výrazné, kůže však může začít praskat a vznikne
hluboký zánět kůže (hluboká dermatitida). Postižené místo může být
tmavší v důsledku nadměrné pigmentace. Ekzémy jsou často spojovány s
alergiemi (a označují se tak jako alergické dermatitidy), kdy do kůže
pronikne alergen a vyvolá v ní onen zánět. Ekzém se pak obvykle šíří i
poté, co alergen už dávno nepůsobí. Ekzém však může vzniknout i tehdy,
když určité místo kůže je neustále drážděno určitými látkami (prací
prášky v dečkách, repelenty, oleje, tuky apod.), které snižují
obranyschopnost kůže a vyvolávají její záněty.
Podle příčiny rozeznáváme u koní několik různých ekzémů:
- Letní ekzém (obr. 1), což je alergický ekzém, objevující se na
horních částech těla. Příčinou je alergie na bodavý hmyz, konkrétně
komár Culicoides spp. Předpokládá se genetická predispozice této
alergické reakce. Postižená je oblast hřívy, hřbetu, kořen ocasu, méně
boky a břicho; kůže silně svědí, kůň se škrábe a láme si tak srst a
žíně ("potkaní ocas"). Na kůži najdeme puchýřky, které praskají,
vysychají, tvoří se krusty, kůže je ztluštělá, někdy praská. Škrábáním
si do ní kůň zavleče baktérie a mohou se objevovat i hnisavé změny.
Onemocnění se na podzim uklidní, ale další "komáří sezónu" se znovu
objeví.
- Sedlový ekzém, který vzniká v oblasti sedla a jiných postrojů. Jeho
příčinou je často pot, špína, nedostatečná péče a tlak postrojů a
sedla. Postižená místa jsou zpočátku citlivá na tlak, oteklá, vypadává
na nich srst, poté se objevují puchýřky i abscesy. Pokud ekzém trvá
déle, kůže zhrubne a může vzniknout bolestivý "sedlový otlak".
- Podlom je vlastně ekzém v oblasti spěnky. Také začíná jako
zčervenání, na které navazuje tvorba a praskání puchýřků, mokvání,
pokud trvá dlouho, kůže zhrubne a tvoří se hrubé mozoly, které mohou
praskat a dále mokvat (častější u chladnokrevníků). V této oblasti se
do porušené kůže často dostanou baktérie, které celý stav ještě zhorší.
Příčinou bývá vlhkost a špína (špatná péče, nevhodné ustájení), často i
neošetřované rousy. Možné jsou i alergické reakce (např. na mláto).
- Alergie na vdechnuté látky, kontaktní alergie je u koně vzácná a
pokud se vůbec vyskytuje, projevuje se podobně, jako výše popsané
případy.
- Alergie na krmivo není u koní častá. Je charakteristická vznikem
kopřivky (obr. 2). Po těle koně se rychle objevují pupínky, které
svědí, mohou se slévat do větších ploch a mohou se z nich tvořit
puchýře. U koně často postihují končetiny a kořen ocasu.
- Alergie na léky. Kůň může být v podstatě alergický na jakékoli léky,
nejčastěji jsou to antibiotika, sulfonamidy, protizánětlivé látky,
antiparazitika i vakcíny. Reakce je podobná kopřivce, někdy může dojít
k prudkému otoku hlavy a dokonce i k "astmatu" - tedy k zúžení
dýchacích cest - a k následnému dušení.
Léčba
Léčba těchto onemocnění může být složitá a zdlouhavá. V první řadě je
třeba zjistit příčinu ekzému a odstranit ji. Někdy veterinář aplikuje
látky potlačující alergické reakce (antihistaminika, kortikoidy), v
případě bakteriální komplikace i antibiotika. Většinou je třeba tuto
celkovou léčbu podpořit i lokálním ošeřením postižené kůže podle rad
veterináře. Často bývá nezbytné změnit i hygienické zvyklosti, někdy i
životní prostředí koně.
EIPH
EIPH
Je
to zkratka z anglického "exercise induced pulmonary hemorrhage", což
znamená zátěží vyvolané krvácení do plic. Konkrétně se jedná o
poškození plicních kapilár a prostupu krve do plicních sklípků a
konečných průdušinek. Je to stav, který postihuje především dostihové
koně při rychlém tréninku nebo přímo v dostihu a to jak cvalové koně,
tak klusáky. Podle amerických statistik prý EIPH trpí až 60 %
plnokrevných koní v tréninku a 30 % amerických klusáků. V Evropě taková
statistika není, ale zdá se, že procenta budou o trochu nižší.
Proč k EIPH dochází?
Zatím nebylo nijak dokázáno, že se na vzniku tohoto onemocnění podílí
typ dráhy, ustájení nebo tréninku koně. Zdá se však, že rozhodujícím
faktorem je rychlost a to rychlost přes 14 m/s = 840m/min.
Jak přesně však tato rychlost na stěny kapilár v okolí plic působí a
proč ke krvácení dojde, není dosud přesně zjištěné. Předpokládá se však
jistá predispozice těchto koní k EIPH - dostihoví koně jsou od mládí
podrobeni velmi náročnému tréninku, kde musí podávat své maximální
výkony, žijí převážně zavřeni ve stájích, ne vždy za vyhovujících
bioklimatických podmínek - a to je nejlepší prostředí pro průběh
infekčních a alergických onemocnění, která často nemusejí být
pozorována nebo se na ně neklade patřičný důraz. Dochází však k
poškozování koncových úseků dýchacích cest, které jsou velmi citlivé.
Při velké rychlosti při tréninku nebo v dostihu pak změnou tlaku v této
oblasti "snadno" popraskají kapiláry a dojde ke krvácení do plic.
Jak se EIPH projevuje?
Většinou koně nekrvácejí z nozder a diagnózu lze potvrdit pouze
endoskopem, kterým se najde krev na dně průdušnice. Vyšetření musí
proběhnout do 90 minut po zátěži, protože krev (které není mnoho) je
pak řasinkami dýchacích cest posouvána směrem k tlamě a kůň ji polkne.
Zatím se ani neví, do jaké míry může EIPH ovlivňovat výkonnost koně.
Terapie - největší problém
Toto onemocnění se ošetřuje lékem, který je na mnoha místech (i v
Evropě) považován za doping (používá se však legálně na některých
místech Severní Ameriky). Tento lék, furosemid, se tam používá i
preventivně před dostihem, protože snižuje krevních tlak v plicních
kapilárách. Jeho vliv na výkonnost zatím nebyl spolehlivě potvrzen.
Edém plic
Edém plic
Jde o nahromadění tekutiny, prosáklé z krve v plicích, a to buď přímo v plicních sklípcích nebo v plicní tkání.
Příčiny:
- často počáteční stádium zánětu plic;
- jedna z forem afrického moru koní, což je velmi nebezpečná virová
infekce koní, která, naštěstí, u nás nebyla zjištěná už několik desítek
let;
- těžké srdeční vady a srdeční nedostatečnost, při nich stoupá
hydrostatický tlak v plicních kapilárách a tekutina z krve se doslova
protlačí z cév do sklípků;
- zpomalení odtoku krve z plicních cév také způsobuje zvýšení
hydrostatického tlaku v těchto cévách a prostup tekutiny z krve do
plic; stává se to například tehdy, když kůň dlouho leží;
- alergické reakce (anafylaktický šok), kdy se zvyšuje prostupnost cévních stěn pro tekutiny;
- nadměrný příjem tekutin;
- přeplnění krevního oběhu solnými roztoky (nadměrné infuze);
- někdy při poruchách nervového systému (úraz hlavy) nebo po narkóze, příčiny nejsou jasné;
- přidušení (transporty v teplých, nevětraných, malých prostorách!);
- někdy při přehřátí či úžehu v nadměrně teplém a vlhkém prostředí;
Jak se projevuje:
- kůň se často třese a jinak projevuje strach,
- jeho sliznice jsou cihlově červené nebo namodralé (cyanotické),
- špatně se jim dýchá (dyspnoe),
- v jugulární žíle se může hromadit krev,
- tepová frekvence jde často až nad 100 tepů/minutu,
- veterinář při poslechu plic slyší charakteristické praskoty,
- v konečném stádiu lze pozorovat bílý nebo načervenalý (krev) pěnovitý výtok z nosu.
Co dělat:
Pokud je kůň přehřátý, je třeba ho ihned převést do stínu, uklidnit ho
a opatrně chladit. I v jiných případech je třeba koně nechat v klidu,
ve stínu, dopřát mu dostatek čerstvého vzduchu. Je třeba ihned volat
veterináře, který může dále zasáhnout nebo bude zjišťovat jinou příčinu
edému a léčit ji.
Otlaky
Věčný problém. V dnešní době, kdy je skutečně nepřeberné množství různých typů sedel a postrojů na koně, by se mohlo zdát, že přece nemůžeme koně otlačit, ale…
Zná, a nebo pozná to takřka každý z nás. Nemusí to být jen problém špatně padnoucího sedla nebo chomoutu, i když je to stále nejčastější problém. Otlak může způsobit i špatná volba podbřišníku, někdy je moc široký, někdy zas úzký. Další problém může způsobit i nevhodná podložka pod sedlo či chomout, nestejně dlouhé postraňky, špatný poprsní postroj a další a další. Toto jsou většinou dlouhodobější záležitosti a také léčení a náprava vyžaduje hodně času s vysokými náklady. My se dnes zaměříme na otlaky momentální, které se prostě někdy stanou a stačí k tomu málo. Zkřivená nebo pokrčená podložka pod sedlem, pokrčený nebo překroucený podbřišník, nebo třeba jen chomáč hřívy pod sedlem nebo chomoutem. Tedy o otlaky, které způsobíme zdravému koni po jedné uspěchané, nevydařené vyjížďce.
Kdy ho poznáme?
Nejdůležitější je po odstrojení koně řádně vysušit a vyčistit. Pokud koník v některém místě uhýbá před víchem nebo kartáčem, je nutné prohlédnout a prohmatat toto místo důkladně. Otlak je otok s vysokou citlivostí velikosti třeba jen oříšku, ale třeba taky v celé délce podbřišníku.
Co s tím?
Otlak je vlastně zánětlivý proces, takže je potřeba postižené místo chladit. Dále alespoň 2x denně masírujeme a vtíráme kostivalový nebo kaštanový gel. Pokud je koník v zimní srsti, je dobré ji v postiženém místě vystříhat nebo opatrně vyholit, aby se gel dostal dobře do kůže a neulpíval zbytečně na husté srsti. Výborně pomáhá i aloe vera. Přikládáme podélně rozříznuté, trnů zbavené listy, nebo vtíráme vymačkanou šťávu z listů opět alespoň 2x denně až do vyhojení. Na postižené místo nesmíme po dobu léčení pokládat sedlo nebo postroj.
Jak dlouho léčení potrvá?
To záleží na tom, jak je otlak velký, je-li na měkké tkáni nebo na kosti a jak dlouho musel koník špatné postrojení nést. Někdy je za 3-4 dny po problému, jindy léčíme dva týdny. Je ale potřeba vytrvat a nesedlat koně dřív, než se otlaky skutečně vyhojí. Nestačí jen, že boule zmizí, postižené místo musí ztratit i citlivost. To znamená, že koník na dotek a stlačení nereaguje ani otřásáním kůže, ani jakýmkoliv způsobem naznačujícím i malou bolest. Jakmile podráždíme nevyhojené místo postrojem, objeví se otok znovu a většinou ve větší míře.
Je nutné volat veterináře?
Pokud jde jen o lehce oteklé ohraničené místo a po aplikaci gelu otok mizí, není potřeba hned volat doktora. Pokud se otok neztrácí nebo je na kosti, popřípadě se ztvaruje do špičky a je podobný abscesu, veterináře raději zavolejte, zkrátíte koníkovi trápení a vy se vrátíte rychleji do sedla.
Co dál?
Jakmile se podaří otlak úplně vyléčit, podotýkám úplně, může se koník vrátit do práce. Určete ale nejdříve příčinu vzniku otlaku a odstraňte ji. Nezapomeňte pořádně vymýt srst od všech zbytků gelů popř. mastí od veterináře, i tyto zbytky mohou napomoci k návratu otlaků.
Často vídám koníky s pochybnými vystříhanými podložkami, které nic neřeší. Otlačený kůň je zkrátka na několik dní vyřazen, proto nenahrazujte sedlo jiným. I dobře padnoucí sedlo může tlačit na oteklé místo a problém se prohlubuje. Pokud je váš kůň přecitlivělý a otlačí ho i dobře padnoucí sedlo třeba po celodenní vyjížďce, protože není na tak dlouhou práci zvyklý, existují i nové alternativy, jako jsou ortopedické nebo známější gelové podložky, které ještě lépe rozloží váhu sedla a jezdce.
Vždy se dá najít správné řešení.
Ataxie u koní
Ataxie je porucha koordinace. Projevuje se širokým postojem a nekoordinovanými pohyby hlavy, těla nebo končetin. Kůň dělá např. příliš dlouhé kroky a více či méně se potácí. Ataxie může mít mnoho různých příčin, jednou z nich je např. porucha mozečku (část mozku, kde je centrum pro rovnováhu) nebo vnitřního ucha. Dále může být příčinou porucha funkce kdekoliv na míše nebo v mozku.
Nejznámější je zřejmě ataxie hříbat, která má původ v porušení míchy. K té se později vrátíme. Nejprve si rozebereme jiné příčiny, které bychom neměli přehlížet.
Začněme u cévních příhod. Při úrazech hlavy může dojít ke krvácení do nervové tkáně, které vyvolává menší či větší problémy. I u koní občas dochází k "mrtvici", tzn., že dojde k ucpání některé z cév dodávající krev do mozku a tím vznikne nedostatek živin a kyslíku v místě cévou zásobovaném. Projevy se potom odvíjejí od toho, které místo mozku je postiženo.
Co se týče infekcí, mohou ataxii způsobit různé virové, bakteriální i parazitární onemocnění. I z tohoto důvodu je nutné koně pravidelně odčervovat nebo ještě lépe, jste-li pečlivý chovatel, pravidelně nechat vyšetřit trus na přítomnost parazitů. S dovozem koní se občas v Evropě objevují i onemocnění dříve u nás neznámá, která pocházejí z Ameriky a jiných částí světa.
O úrazech se asi není ani potřeba se zmiňovat. Záleží na vážnosti úrazu a na tom, která část těla je postižena. Někdy se kůň zcela uzdraví, někdy mu zůstane postižení na celý život - např. právě ataxie, někdy mu není pomoci sebelepší lékařskou péčí a je nutné ho utratit.
Vrozené abnormality stavby nebo funkce především obratlů jsou sice vzácné, ale nelze na ně zapomínat. O různých otravách ani nemluvě a nádorová onemocnění nevyjímaje.
Nyní k tzv. Wobblerovu syndromu. Je to onemocnění krční míchy postihující koně různých plemen a věkových kategorií. Jeho zvýšený výskyt je zaznamenán u plnokrevných koní ve věku mezi několika měsíci a 4 lety. "Wobbler", česky kývání zádi, je typickým příznakem tohoto onemocnění. Pro toto onemocnění je také typické zhoršování ataxie. Postiženi jsou většinou koně většího vzrůstu nebo ti, kteří prodělali rychlý vývoj. Za příčiny jsou považovány genetické faktory, překrmování bílkovinami a energií. Pro potvrzení tohoto onemocnění je nutné udělat rentgenové snímky krční páteře.
Pro majitele koně nebo někoho, kdo chce koně teprve koupit, však není příčina ataxie důležitá tolik, jako samotný fakt, že kůň touto poruchou trpí. Kůň s ataxií je totiž naprosto nevhodný pod sedlo. Hrozí nebezpečí, že kůň s jezdcem na vyjížďce upadne a jezdce nebo i sebe poraní. Jede-li jezdec na vyjížďku sám, je to velký hazard. Nebezpečí ale samozřejmě hrozí i na jízdárně. Nekoordinované pohyby jsou však nežádoucí i při jiném využití koně. Nakonec tedy nezbývá, než se smířit s tím, že takový kůň je vhodný pouze do výběhu jako ozdoba okolní krajiny nebo na procházky na vodítku. Svou roli však příčina ataxie hraje v možnosti budoucího využití koně. Je-li onemocnění původu infekčního nebo po úrazu, stav koně se může v určitých případech zlepšit. Jedná-li se však o zmiňovaný Wobblerův syndrom nebo jiné onemocnění, kdy jde o poškození míchy tlakem, je prognóza velmi nepříznivá.
Kupujete-li koně a máte podezření, že koordinace pohybu není zcela normální, projevy ataxie se dají některými zkouškami zvýraznit. Patří k nim přizvednutí hlavy koně při chůzi ze svahu nebo na šikmé ploše či prudké zastavení koně v klusu. Můžeme zkusit stojícího koně vychýlit do strany za ocas, zvednout mu jednu přední končetinu a donutit ho poskočit na té druhé, atd.
Ataxie je velmi závažná diagnóza. Proto doporučuji majitelům takových koní, aby se poradili s veterinářem zabývajícím se koňmi o možné příčině, z toho vyplývající léčbě a budoucím využití koně.
Ochroma hříbat
Ochromou
se nazývá infekční zánět kloubů (arthritis), v pokročilejší formě i
zánět kostí (osteomyelitis) u hříbat. Většinou se vyskytuje do stáří
asi 2 měsíců. Bývá postiženo více kloubů.
Infekce se do kloubů dostává krví, primárním místem průniku infekce
bývá většinou pupek. Vzniká tedy septikemie, tak se označuje přítomnost
bakterií a jejich toxických produktů v krvi. Ne každá septikémie však
musí vyústit v arthritis a osteomyelitis. Je nutno si zde uvědomit
důležitý vztah nemocného koně, prostředí a patogenů, kteří onemocnění
způsobují.
Každé hříbě je jinak odolné. Obranyschopnost hříběte je ovlivněna jeho
genetickou výbavou, stavem matky během březosti, průběhem porodu a
hlavně je závislá na příjmu mleziva (jeho množství a kvalitě) v prvních
hodinách a dnech po porodu. K tomu se vrátíme později.
Co se týče prostředí, v každé stáji je jiné spektrum bakterií, primárně
patogenních i takových, které jsou neškodné, ale je-li jim dána
možnost, mohou se také uplatnit jako patogeny.
Infekcí může být postižen jakýkoliv kloub, nejčasteji to však bývají
velké klouby končetin. S infekcí v kloubu se mění vlastnosti
nitrokloubní tekutiny. Klesá pH, zvyšuje se počet bílých krvinek a
aktivují se proteolytické enzymy, čímž se snižuje její kvalita a
dochází k poškození kloubní chrupavky. Pokud se kloub v této fázi
neléčí, výsledkem často bývá degenerativní onemocnění neboli arthróza.
Kloub je pak nevratně poškozen.
Dle závažnosti se rozlišuje několik stupňů:
S typ, kdy je poškozeno více méně pouze kloubní pouzdro,
E typ, kdy je zasažena chrupavka a koncová část kosti nazývaná epifýza a
P typ, kdy se infekce dostává ještě dál do kosti.
S typ se vyskytuje většinou u několikadenních hříbat, kdežto P typ se zpravidla zjišťuje u starších, až 3 měsíčních hříbat.
Předcházející septikémie si chovatel nemusí všimnout. Septikémie může
mít bouřlivé klinické přiznaky jako jsou slabost, nechutenství,
horečka, apatie, ale také se nemusí klinicky projevit a tudíž může
zůstat nepovšimnutá. Není-li hříbě dostatečně silné, aby překonalo
infekci nebo je-li infekce tak silná, že na ní hříbě zkrátka nestačí,
infikují se klouby a vzniká ochroma různého stupně. Ta se projevuje
kulháním, jeden nebo více kloubů jsou oteklé, teplé a bolestivé.
Všimne-li si majitel pouze kulhání, přičítá jej často na vrub nějakému
poranění a odkládá se tak počátek razantní celkové léčby hříběte. Čím
dříve se však ochroma začne léčit, tím lepšího lze dosáhnout výsledku.
Má-li tedy hříbě problémy s jedním kloubem, také ostatní klouby bychom
měli řádně vyšetřit. Rentgenologické vyšetření nám umožní odhadnout
stupeň poškození a prognózu*.
Léčba spočívá především v celkovém podávání antibiotik. Další postup
závisí na konkrétní situaci. Je-li hříbě ve špatném stavu, podává se
nitrožilní infuze, vyžaduje-li to stav kloubů, pořádně se proplachují
sterilními roztoky a je-li postižení ještě vážnější, může vyžadovat
chirurgické ošetření kloubů. Přínosné je podávání nesteroidních
antiflogistik (NSAID), které přinášejí úlevu od bolesti a tlumí zánět.
Také podávání přípravků na podporu regenerace chrupavky pro zmírnění
arthrotických změn lze doporučit.
I u ochromy platí pravidlo, že nemocem je lepši předcházet, než je
léčit. Po narození je hříbě zcela bez protilátek (imunoglobulinu - Ig)
proti okolním patogenům, ochrana závisí na přijetí hotových protilátek
v mlezivu od matky. Proto se doporučuje klisnu již 2 měsíce před
předpokládaným porodem umístit do stáje, ve které bude rodit, aby
stihla vytvořit dostatek protilátek proti bakteriím, které žijí v daném
prostředí. To, že stáj je třeba udržovat v čistotě, tu snad nemusíme
zmiňovat. V prvních 24 hodinách po porodu musí hříbě přijmout dostatek
kvalitního mleziva (minimálně 2 litry). Po 24 hodinách se rychle
snižuje propustnost tenkého střeva hříběte pro přijímané protilátky.
Také obsah oněch žádoucích protilátek v mlezivu během prvních dnů po
porodu rychle klesá. Někdy se stane, že klisně odkapává mlezivo již
dlouho před porodem a pro hříbě již není k dispozici dostatečná
koncentrace Ig. Existuje ale mnoho jiných faktorů ze strany klisny i
hříběte (třeba, že hříbě málo pije…), které způsobí, že hříbě nemá
dostatečnou hladinu imunoglobulinu v krvi a je tedy náchylnější k
infekci. Jsou různé metody, jak jednoduše zjistit koncentraci Ig v
mlezivu, veterinář Vám poradí, jak ji určit přimo ve stáji. Na
základě praktických zkušenností lze doporučit u každého narozeného
hříběte aplikovat do 24 hodin sérum proti ochromě, které dodá organismu
hotové protilátky proti patogenním zárodkům.
Možná je vhodné se zde také zmínit o onemocnení nazývaném "neonatální
izoerytrolýza" (NI), neboli novorozenecká žloutenka hříbat. Máme-li
klisnu, u jejíhož hříběte se v minulosti NI vyskytla, je třeba i
dalšímu jejímu hříběti zamezit v pití mleziva od této matky a napájet
ho několik dní náhradním mlezivem od jiné klisny. Když se mlezivo změní
v mléko, je nebezpečí zažehnáno a hříbě může od své matky začít pít.
Bližší objasnování NI by vyžadovalo samostatný článek. NI zmiňuji
proto, že je stále mít napaměti, že děj se co děj, hříbě potřebuje
mlezivo pro zachování dostatečné obranyschopnosti.
Na závěr bych ráda zopakovala, že klisnu je třeba v předstihu umístit
do stáje, kde bude rodit, měla by být udržována v dobrém zdravotním a
výživném stavu a stáje v čistotě. Hříbě se musí brzy po porodu
dostatečně napít kvalitního mleziva a má-li nějaké problémy, je lepší
"plašit kvůli maličkosti", než z váhavostí přijít o hříbě.
*Prognóza je odhad, jak se bude onemocnění vyvíjet a jaká je pravděpodobnost, že se pacient uzdraví.
Kolika
Co je to kolika?
Kolika = abdominální bolestivost, tedy bolest v dutině břišní.
Rozlišujeme koliku pravou, postihující trávící trakt- žaludek,střevo, a
koliku nepravou, postihující jiné orgány v dutině břišní- játra,
ledviny, močový měchýř, pankreas, dělohu u březích klisen. Kolika je
velmi vážný stav, který může bezprostředně ohrozit život a během
několika hodin vést k úhynu zvířete.
Jaké jsou projevy kolikového onemocnění?
Intenzita kolikových bolestí závisí na stupni poškození střevních
kliček, na postižené části střeva, na jeho náplni a roztažení plynem.
Bolest je způsobena zvýšeným pohybem nebo naopak ochabnutím střeva,
hromaděním střevního obsahu a roztažením střevní kličky. Koník hrabe,
je neklidný, otáčí se na břicho, déle leží, může zaujímat nepřirozené
polohy-tzv. poloha sedícího psa při zvýšené náplni a roztažení
(dilataci ) žaludku, extenzní poloha- koník je celý natažený se
zakročenýma zadníma nohama- toto postavení pacienta je často
prezentováno veterinárnímu lékaři jako tzv. močová kolika= kůň se dle
majitele snaží močit a nemůže- postavení je typické pro
obstipaci(zácpu) tlustého střeva.V případě silnějších kolikových
bolestí se kůň válí, vstává, lehá, potí se, při pohybu se mu podlamují
zadní končetiny nebo je za sebou vláčí, při zastavení jde okamžitě k
zemi. Strnulý postoj, intenzivní pocení, nechuť k pohybu a třes
svalstva jsou příznaky blízkého konce.
Proč koně trpí kolikou?
Koně jsou ke kolikovým bolestem disponováni stavbou a uspořádáním svého
trávícího ústrojí. Koně mají poměrně malý žaludek, vstup jícnu do
žaludku je opatřen svěračem, který brání zpětnému chodu zažitiny, kůň
tak nemůže zvracet. Tenké střevo je zavěšeno na dlouhém okruží, snadno
pak může dojít ke změně polohy střeva. Obrovské tlusté střevo je volně
uložené v dutině břišní koně. Tlusté střevo se zužuje v pánevní
flexuře, v dorzálních slohách a při přechodu žaludkovitého rozšíření do
transverzálního kolonu, tato místa jsou disponována pro vznik
zácpy(obstipace). Střevo je inervováno parasympatikem( podporuje
střevní peristaltiku) a sympatikem (způsobuje atonii= ochabnutí
střeva). Vlivem nepřirozených a stresových faktorů ( nepravidelná
zátěž, nepravidelný režim) dochází ke změně v rovnováze parasympatiku a
sympatiku, střevo reaguje zvýšením peristaltiky (křečí), méně často
ochabnutím střevní stěny. Křeče střeva vedou ke vzniku kolikových
bolestí. Zvýšený pohyb střevních kliček může vést ke změně polohy
střeva, může dojít k zauzlení kliček tenkých střev, ke vsunutí jedné
kličky do jiné, k otočení nebo zahnutí sloh tlustého střeva. Ke změnám
polohy může přispět intenzivní válení pacienta.
Jaké jsou nejčastější příčiny vzniku kolik?
Koliky jsou nejčastěji způsobené dietními chybami - zkrmováním
nekvalitního, zaprášeného, zaplísněného nebo zapařeného krmiva,
zkrmováním snadno zkvasitelných krmiv (jetel, vojtěška, luštěniny),
velkého množství jablek, chleba, náhlé změny v dietě, nepravidelné
krmení nebo napájení zvířete, zkrmováním velkého množství
nestravitelného krmiva, např. slámy. Koliky mohou být vyvolané změnou
pohybového režimu, intenzivní nebo nepravidelnou zátěží, přepětím nebo
omezením pohybu zvířete. Významnou roli má parazitární invaze - stěny
tepen mohou být poškozeny migrujícími larvami strongylů, uvolněná
krevní sraženina vede k nedostatečnému krevnímu zásobení postiženého
úseku střeva, dochází k jeho ochabnutí (atonii), ve střevě se hromadí
potrava, kvašením dochází ke tvorbě plynů. Následkem může být změna
polohy nebo odumření části střeva. Migrující larvy mohou poškodit i
inervaci střeva. U mladých hříbat se můžeme setkat s masivní invazí
škrkavek, která může vést až k úplnému omezení průchodu tráveniny
střevem. Invaze tasemnicí Anoplocephala perfoliata může způsobit
vchlípení části slepého střeva do tlustého střeva.
Jaké známe typy kolik?
Kolika spastická (křečová). Náhlé kolikové bolesti různě silné
intenzity, často po zátěži nebo po nakrmení. Kůň se válí, otáčí se na
břicho, kope si po břichu, vstává, lehá, potí se. Bolestivost je
způsobená zvýšeným pohybem střev, peristaltika je často slyšitelná i na
dálku, stav může být provázen průjmem. Tento typ koliky je nejčastější,
se kterým se setkáte. K ústupu bolestí dochází často spontánně po
provedení pacienta. Spastická kolika může být komplikovaná změnou
polohy střeva, proto je nezbytné zamezit zvířeti válet se v boxe, a
pacientův stav konzultovat s veterinárním lékařem.
Plynová kolika. Je provázena poměrně intenzivními kolikovými bolestmi.
U plynové koliky se zvětšuje objem dutiny břišní, vyrovnávají se
slabinové jámy, kůň se nafukuje. Jedná se o nahromadění plynů ve
střevech a žaludku způsobené zkrmováním nevhodného krmiva a jeho
následným zkvašením.
Střevní obstrukce. Jde o vytvoření zátky ve střevě, která omezí nebo
úplně zastaví průchod zažitiny střevem. Nejčastěji je zácpou
postihováno tlusté střevo nebo slepé střevo. Zkrmování velkého množství
málo stravitelného krmiva (slámy), omezení přístupu zvířete k vodě,
nevhodná antiparazitární ochrana, příliš ostré hrany a nepravidelné
obroušení zubů vedou ke vzniku obstipací (zácpy). Kolikové bolesti jsou
mírnější, kůň často déle leží, sem tam koukne nebo kopne po břichu, po
vypohybování zvířete často dochází k ústupu kolikových bolestí, které
se však za několik hodin znovu objeví. Kůň často zaujímá extenzní
polohu, omezeně kálí (malé množství suššího trusu) nebo nekálí vůbec.
Zácpa neohrožuje bezprostředně život pacienta, bez ošetření však během
několika dní může dojít k odumření postižené části střeva, kůň uhyne
následkem celkové sepse (otravy) organismu.
Strangulace (zaškrcení střeva). Jde o velmi závažné kolikové
onemocnění, kdy dochází ke změně polohy a zaškrcení střevní kličky,
omezí se krevní zásobení střeva, postižená část začne odumírat. Jedná
se o zauzlení střevních kliček, zasunutí části střeva do jiného oddílu,
např. tenké střevo do slepého, slepé střevo do tlustého, vsunutí kličky
střeva do inquinálního kanálu nebo do otvorů v závěsech střev,
přehození sloh tlustého střeva. Tento typ kolik je většinou doprovázen
výraznou bolestivostí, kůň těžce dýchá, potí se, vstává, lehá,
nereaguje nebo reaguje pouze omezeně na analgetika podaná veterinárním
lékařem. Včasná chirurgická terapie je jedinou možnou cestou vedoucí k
záchraně pacienta. Při změně polohy střeva nejde o dny, ale o hodiny.
Často jsou pacienti přiváženi na kliniku ve stavu vážného šoku s
několika metry odumřelého střeva nebo s rupturou (prasknutím) žaludku.
Jste-li majitelem zvířete se strangulačním onemocněním (kůň přes
jakákoliv analgetika trpí výraznými kolikovými bolestmi, rektální nález
může a nemusí být specifický), je potřeba se rozhodnout, zda zvíře
odvezete na kliniku ( Veterinární a farmaceutická univerzita Brno) nebo
zda zvíře necháte ve stáji uspat. V případě operace počítejte s náklady
kolem 40ti tisíc, v případě komplikací se cena za ošetření může až
trojnásobně zvýšit. Operace nerovná se stoprocentní záchrana zvířete. K
úhynu může dojít vlivem sepse a selhání organismu pacienta.
Tromboembolická kolika. Kolika způsobená parazity. Larvální stádia
parazitů, zejména strongylů poškozují artérie vyživující stěnu střevní.
V cévách se vytváří výdutě, uvolňují se krevní sraženiny, které při
ucpání cévy vedou k odumření stěny střeva vyživované touto cévou.
Peritonitída- zánět pobřišnice. Klinické příznaky zánětu pobřišnice
jsou často značně variabilní a nespecifické. S peritonitídou se můžeme
setkat po komplikovaném porodu, kastraci, při poranění rekta při
nešetrném rektálním vyšetření, při chronickém onemocnění orgánů v
dutině břišní.
Enteritída- zánět střev. Je provázena často mírnějšími kolikovými
bolestmi, s delším průběhem. Teplota, křeče a průjem mohou být dalšími
průvodními příznaky.
Co mám dělat, když má můj kůň koliku?
Je potřeba posoudit intenzitu kolikových bolestí. V případě silných
kolikových bolestí je potřeba neprodleně informovat veterinárního
lékaře. Může jít zrovna tak o koliku spastickou, jako o zauzlení střev.
Než veterinář přijede, nenechte koně válet (mohlo by dojít k přehození
střevní kličky), pokud se potí nebo je zima, dejte na něj deku a
povoďte ho. V případě mírných kolikových bolestí můžete koně zkusit
povodit nebo vypohybovat na lonži dříve než zavoláte veterináře.
Bolesti mohou vymizet spontánně. Odezní-li kolikové bolesti, raději
koníka nekrmte hned jádrem, vyberte kvalitní seno, které mu odpoledne
nebo večer předložíte a nechte ho raději stát na pilinách. Čím déle
kolika trvá, tím vážnější je stav. Takže pokud přijdete ráno do stáje a
místo spokojeného zvířete najdete rozhrabaný box, zbytek rozkopaného
sena a odřeného potícího se miláčka, který v boxe rotuje nebo se válí,
okamžitě volejte veterináře! V případě, že kolika trvá několik hodin,
může být již střevo nevratně změněno.
Existuje prevence?
Dodržujte pravidelný denní režim, krmte kvalitním senem a jádrem,
vyvarujte se náhlých změn v krmné dávce. Po nakrmení dopřejte koni
klid, ať krmivo v klidu stráví. Dejte pozor na náhlé změny pohybového
režimu. Nechte stát koně raději na pilinách, omezte přísun jádra, je-li
váš kůň ze zdravotních důvodů uzavřen v boxe( kulhání, operace, úraz).
V zimě je potřeba kontrolovat napáječky a kýble, aby v nich voda
nezamrzla, kůň by měl mít vodu kdykoliv k dispozici. Nepodceňujte
antiparazitární ochranu - odčervujte dospělého koně preventivně 3-4x
ročně, hříbata do 1-2 let častěji, cca ve dvouměsíčních intervalech,
střídejte použité preparáty dle rady veterinárního lékaře. Máte-li
možnost, proveďte u svého koně koprologické vyšetření, koně pak můžete
odčervit cíleně. Střídejte pastviny nebo alespoň průběžně z výběhů
odstraňujte trus. Nechte svému koni 1x ročně zkontrolovat zuby. Špatně
rozmělněné krmivo může být důvodem vzniku zácpy u pacienta.
Shrnutí
Máte-li svého čtyřnohého kamaráda rádi , nepodceňte žádný kolikový stav!
Tetanus
Jedná
se o onemocnění způsobené anaerobní baktérií Clostridium tetani. Tato
bakterie se běžně vyskytuje ve střevech býložravců, zejména koní,
trusem se dostává do půdy, kde sporuluje a ve formě spory zde přežívá
několik let. Vstupní branou Clostridií je poranění (zejm. hluboké bodné
rány, ale i zášlapy, zakování, přehlednuté drobné oděrky) , infekce
pupečního pahýlu u hříbat, operační rány (zejm. kastrační rány), ale i
poranění trávícího traktu parazity, poranění tlamy způsobené ostrými
hranami zubů. Bez přístupu vzduchu dojde k namnožení bakterií a
uvolnění neurotoxinu tetanospazminu, ten se podél nervových zakončení
dostává do centrální nervové soustavy, kde brání snižování vzruchů
motorických nervů. Výsledkem je přehnaná reakce svalů (křeče) na běžné
podněty jako je světlo, zvuk, dotyk. Klinické příznaky onemocnění se
objevují za 1-3 týdny po infekci Clostridiemi, v závislosti na množství
vyprodukovaného toxinu a vzdálenosti místa infekce od centrálního
nervového systému. Při perakutním průběhu se mohou příznaky objevit po
24 hod.
Jaké jsou klinické příznaky tetanu?
Prvními příznaky je mírná ztuhlost pohybu, neochota při obracení a
otáčení. Posléze se začínají objevovat křeče svalů začínající na hlavě
a šířící se na celé tělo zvířete. Ztuhlé žvýkací svaly neumožňují
příjem a zpracování potravy, kůň není schopen žrát, polykat sliny.Uši
jsou nepohyblivé, nasměrované dopředu.Při zdvihnutí hlavy dochází k
výhřezu třetího víčka. Kůň stojí na široce rozkročených, natažených
končetinách, ocas je ztuhlý a zdvižený nahoru. Omezením funkce
mezižeberních svalů kůň namáhavě dýchá ( dyspnoe), nozdry jsou široce
roztažené. Ve finálním stádiu kůň uléhá a hyne na udušení- ochrnutí
mezižeberních svalů a přímé poškození dýchacího centra tetanospazminem.
Léčba
Máte-li podezření na tetanus, ihned volejte veterinárního lékaře. Jen
včasné ošetření může zachránit život vašeho kamaráda. Koni je podáno
hyperimunní sérum, vysoké dávky antibiotik a sedativa uvolňující tonus
svalů. Rány, které jsou vstupem infekce je potřeba důkladně vyčistit,
odumřelou tkáň a cizí tělesa z rány odstranit. Zvíře je drženo v
tmavém, tichém boxe, výživa je zabezpečena infúzemi a nosojícnovou
sondou. Při ulehnutí je pacient držen v závěsu, 50-80% případů tetanu
končí úhynem pacienta.
Prevence
Nejlepší ochranou zvířete je vakcinace. Tak jako každá jiná vakcína, se
i vakcína proti tetanu, musí po první aplikaci po 4 týdnech zopakovat.
Jedna injekce nestačí. Bez přeočkování vakcína vaše zvíře neochrání.
Další vakcinační schéma je potřeba dodržovat dle výrobce vakcíny a
pokynů veterinárního lékaře. Imunita proti tetanu dle druhu vakcíny
trvá 1-4 roky. Ověřte si, zda vaše zvíře bylo vakcinované správně. Není
výjimkou, že zakoupíte zvíře dle původního majitele očkované a proti
tetanu chráněné, ale kůň byl vakcinován jen jednou před dvěma lety a
vakcína nikdy nebyla přeočkovaná. Toto zvíře proti tetanu rozhodně
chráněné není. Nedejte ani na slova původního majitele, kůň přeočkován
byl, ale neměl jsem průkaz. To pravda být může, ale nemusí a chcete
riskovat? Stojí vám 200Kč za tisíce korun vydaných za léčbu s nejistým
výsledkem?
Hříbata jsou do 3 měsíců věku chráněna mateřskými protilátkami, jejichž
hladina postupně klesá. Ve třech měsících je hříbě schopné na vakcinaci
reagovat vlastní tvorbou protilátek. Hříbata vakcinovaných matek se
běžně očkují kolem 4 měsíce stáří (hladina mateřských protilátek
postupně klesá), hříbata jejichž matka není očkovaná, vakcinujeme již
ve 3 měsících. To sice není proti tetanu chráněné, ale na vakcinaci
není schopno reagovat dříve.
Každé zranění zvířete je potřeba ošetřit, ránu vyčistit, chlupy kolem
oholit nebo ostříhat, odumřelou tkáň odstranit. Nenechávejte na ráně
strupy a hnis, rána by měla být každý den vyčištěna. V případě
závažnějších poranění, bodných ran nebo ran vzniklých kousnutím
veterinář preventivně aplikuje protitetanové sérum a antibiotika.
Letní vyrážka
Letní
vyrážka, tak bývá označována alergická reakce na bodnutí hmyzem,
zejména čeledi Culicoides. Sezónní charakter je spojen s dobou výskytu
hmyzu. S onemocněním se setkáváme od dubna do konce října. Neexistuje
žádná plemenná dispozice, častější výskyt se však popisuje u poníků
(zejména plemene islandský nebo velšský pony). Většinou jsou postižená
zvířata starší 4 let, s přibývajícím věkem se intenzita klinických
příznaků stupňuje.
Alergie se vytváří na produkty slinných žláz zejména rodu Culicoides
(pakomárci), ale můžeme se setkat i s alergii způsobené jinými druhy
bodavého hmyzu- muchničky (č. Simulidae), ovádi (č. Tabanidae), bodalky
(č. Stomoxidae). Pakomárci jsou velmi drobný dvoukřídlý hmyz o
velikosti 1-6mm, kteří se vyskytují zejména v zalesněných pahorkatinách
a v horách s vlhkým podnebím a v blízkosti vodních toků a stojatých
vod, s maximem letové aktivity ráno a navečer.
Klinické příznaky: Postižené jsou zejména dorzální části zvířete(
hlava, hříva, krk, hřbet, ocas). Intenzivní pruritus (svědění) vede k
neustálé traumatizaci kůže zvířetem. Zvíře si vydrbává hřívu, ocas, v
oblasti krku a hřbetu se objevují papuly- velké ploché kulaté otoky,
které se následkem úporného tření mění v prasklinky a krusty bez srsti.
Vytváří se záhyby zhrublé kůže na krku, kohoutku a kořeni ocasu, ocas
je často úplně holý bez žíní. Pot, prach a jiné nečistoty onemocnění
zhoršují. Pro diagnostiku onemocnění jsou typické klinické příznaky a
sezónnost. Je však potřeba vyloučit přítomnost jiných ektoparazitů,
které mohou vyvolat podobné klinické příznaky (svrab, vši, všenky),
prosté pobodání hmyzem, plísně, kontaktní alergie.
Terapie: Nejúčinnější způsob léčby spočívá v zabránění kontaktu zvířete
s hmyzem. V době největší aktivity pakomárků (ráno, večer) držíme koně
ve stáji, jemná síť v oknech stáje omezí průnik obtížného hmyzu do
stáje, vhodné je větrání stáje ventilátory-vyšší proudění vzduchu.(
Nenechávejte však svého koně stát v průvanu.) Napáječky a žlaby držíme
v čistotě, zbytky krmiv pravidelně odstraňujeme. Na pastvině používáme
repelenty, vhodnou ochranou jsou i letní síťované deky, síťky na oči a
uši. Pakomárci nejsou schopni tolerovat vyšší proudění vzduchu než 6
km/hod, proto je vhodné držet zvíře na větrném suchém místě, dále od
lesních porostů a stojatých vod. Převezení koně do jiné oblasti může
být často vhodným řešením.
Alergická reakce je tlumena chladivými protizánětlivými preparáty, v
kombinaci s celkovým podáním kortikoidů a antibiotik v případě většího
poškození a poranění kůže. Vzhledem k možné genetické dispozici se
nedoporučuje používat postižené jedince v chovu.
malo
(mata, 3. 2. 2007 12:41)